Jak paprsek Slunce na dřevě života umíral

František Bílek chápal svou tvorbu jako osobitou, vizionářskou interpretaci křesťanského poselství. Námět a idea uhlové kresby vychází z asociace při pozorování přírodního jevu během bouřky. Tento fenomén si spojil s výjevem Panny Marie stojící pod Krucifixem jako symbol spojení a dočasného odloučení Matky a Syna při ukřižování. V dalších motivech se odkazuje v reliéfní řezbě nápisu na rámu. Prosvětlená figura Krista, a zejména Marie, která se stává „skvoucím zjevem v transu“, jejím tradičním symbolem je luna, od níž se odráží světlo v noční krajině; „světelný sloup“ Matky se navíc zrcadlí v dolním plánu. Duchovní exaltace je tu ztělesněna bleskem. Je založena též na kontrastu mezi řádem horního plánu a chaosem novoromantické lesní krajiny s částečně antropomorfizovaným „rejem“ světelných reflexů v dolním plánu.