Torzo III.

Po studijním pobytu v Paříži v letech 1925-1926 vystřídalo v sochařské tvorbě Bedřicha Stefana raný civilismus období avantgardních experimentů navazující na tendence soudobého evropského sochařství. Bedřich Stefan na jedné straně zhodnocoval kubistický tvarový systém, na straně druhé směřoval k elementárnímu organickému tvaru, jak jej poznal u Brancusiho. Radikální transformace ženského aktu vyústila do maximální redukce stojící postavy v Torzu III., jehož oproštěný uzavřený tvar připomíná archaické sochařství. V první polovině třicátých let se pak Stefan od mezní tvarové abstrakce vrátil ke klasickému figurálnímu typu.