Alexandr roztíná gordický uzel

V letech 1709-1714 vznikal pro zimní rezidenci salcburského arcibiskupa cyklus obrazů s výjevy ze života Alexandra Velikého zasazených do štukových rámů nástropních polí jednotlivých sálů. Nový arcibiskup hrabě František Antonín Harrach přizval k práci na malbách Johanna Michaela Rottmayra (1654-1730) a Martina Altomonta, malíře, který se v sedmdesátých letech 17. století učil v Římě, a od roku 1703 působil zejména ve Vídni a posléze v Linci. Plátno Alexandr Veliký roztíná gordický uzel je jedinou dochovanou olejovou skicou tohoto cyklu. Líčí příběh Alexandra, který rozťal vazbu oje Gordiova vozu: podle pověsti se měl stát ten, kdo by vazbu rozvázal, vládcem Asie.