Bukový les

Mařák byl romantik školením i povahou. Vášnivě miloval a obdivoval přírodu a nejvíce si oblíbil melancholické a uklidňující ticho lesa. Obrazy lesních vnitřků se staly jeho doménou a právě v tomto vymezení se stal mistrem citlivé barevné kompozice. Potlačoval výrazné tóny, ale rozvíjel podivuhodně barevnost našedlých, stříbřitých, zelených a hnědých, jimiž v temnu i prosvětlení dovedl vystihnout a výrazově umocnit mnohotvárnost i různý charakter lesních interiérů jako tematického přírodního typu. Na principu vyjádření světla barvou si Mařák postupně vypracoval vlastní styl intimního a poetického luminismu. Světlo vždy bylo a do konce tvorby u Mařáka zůstalo prostředkem k vyjádření nálady.