U hrobu božího bojovníka

Jeden z prvních Alšových malířských pokusů parafrázuje báseň Svatopluka Čecha Husita na Baltu, která vyšla v almanachu Ruch už v roce 1868 a popisuje smrt husitského bojovníka na břehu Baltu a jeho hrob. Aleš scénu situoval do zasněžené roviny, kde umístil vedle dřevěných křížů velký omšelý náhrobní kámen. U něho se v tichém rozjímání zastavil husitský hejtman, zatímco v dáli hoří zpustošená budova (snad klášter Pelplin) a od ní se vzdaluje skupina jezdců. V meditativně teskném tónu obrazu se patrně projevil i smutek ze smrti Alšova otce, který zemřel nedlouho před vznikem díla. Později, v roce 1906, Aleš obraz připsal Svatopluku Čechovi k jeho šedesátinám.