Krajina s Belvedérem

Vystavený obraz je variantou Mánesova díla z roku 1816 a jejich srovnání ukazuje proměny umělcova krajinářského cítění. Ideálně komponovaná krajina v duchu klasicismu přešla k formě poetického preromantismu. Je modifikována zájmem o pravdivé zobrazení přírodních prvků, přirozené osvětlení a realističtější ráz. Motiv renesančního letohrádku, postaveného v Praze italskými architekty, vhodně doplňuje klasicistní tendence obrazu. Jasná barevnost a měkké rozptýlené světlo malířsky sjednotilo celou scénu a drobná stafáž zesílila idylické vyznění krajiny.