Madona z Malšína

Mistr Oplakávání Krista ze Žebráku je nejvýraznější osobností jihočeského sochařství první třetiny 16. století. Prošel uměleckým školením v Podunají, kde se seznámil s tvorbou následovníků sochaře Niclause Gerhaerta van Leyden, v pohybovém rozvedení postav jako by se odvolával k dílům mnichovského Erasma Grassera. Jeho řezby také mnohdy pozměňují kompozice rozšiřované prostřednictvím grafických listů (například práce Lucase Cranacha st. z prvního desetiletí 16. století). Do jižních Čech přišel nejspíše na počátku 16. století a se svou zřejmě rozsáhlejší dílnou se pravděpodobně usadil v královském městě České Budějovice. Někdy bývá Mistr Oplakávání Krista ze Žebráku ztotožňován s českobudějovickým, archivně doloženým sochařem Alexandrem. Mistr se svou dílnou vytvořil nesporně celou řadu oltářů pro kostely v jižních a jihozápadních Čechách. Přestože tato tvorba měla rysy dobově značně rozšířené masové produkce, zachovala si vysokou výtvarnou kvalitu. Madona z Malšína vznikla časově patrně až po reliéfu Oplakávání Krista ze Žebráku. V rámci vývoje osobního stylu tohoto Mistra reprezentuje přechod k jeho pozdnímu období.