Stojící figura II.

Po raných kubizujících plastikách se Zdeněk Palcr v šedesátých letech soustavně zabýval procesem zjednodušení sochařského vyjádření, redukoval hmotu lidské figury do zploštělého objemu a přecházel k oproštěným geometrickým formám. Frontálně situované postavy postupně zbavoval všech náznaků tělesných tvarů, až získaly abstrahovanou podobu plochých stél s obdélnou základnou a zakončených obloukem, případně s různě zalamovaným nebo prohnutým profilem. I přes tuto stylizaci do vertikálních plastických znaků s pečlivě, živě zpracovaným povrchem v nich lze tušit figurální základ.