Vertumnus a Pomona

K velmi oblíbeným obrazovým námětům 17. století patří Ovidiovo vyprávění o lásce boha proměn Vertumna k nymfě Pomoně (Met. XIV, 630 - 771). Cudná krasavice podlehla svodům teprve když se bůh po několika neúspěšných pokusech proměnil ve stařenu. Gelder, Rembrandtův pozdní žák, zobrazil nymfu i záludného boha z bezprostřední blízkosti. V tvářích i rukou polopostav dokonale vystihl protiklad mládí a stáří. Způsob malby, orientální kostým Pomony i výrazná typika stařeny prozrazují vztah k odkazu umělcova věhlasného učitele. Až do konce 19. století byl obraz považován za Rembrandtovo dílo, k čemuž přispívala dodatečná nepravá signatura "Rembrand fe 1649" vpravo dole.