Plačící nevěsta

V Nizozemí se těšilo velké oblibě zobrazení manželů před svatební nocí. Tato deska pak představuje satiru na toto téma. Nevěsta, jež je zobrazena v pokročilém věku, usedavě pláče, zatímco ženich se ji snaží utěšit. Nevěsta se totiž obává svatební noci. Narážkou na život vdané ženy je nočník, který jí podává jinoch. Nočník totiž patřil k vybavení manželské ložnice (často ho najdeme i v žánrové holandské malbě 17. století) a pro nevěstu se tak stává symbolem života vdané, nevinnosti pozbylé ženy. V tomto duchu lze interpretovat i utržený rukáv nevěsty, za který chytá ženich. Z dobových reálií a poezie lze vyvodit i význam třešňového věnce, který má stařena na hlavě: zralé třešně bývaly v lidových písních častou alegorií krasavic. Třešňový věnec je tedy nejspíše ironickým pošklebkem nad podobou nevěsty a její nevinnosti a zároveň korunuje celý výjev.