Věštkyně z Prevorstu ve vytržení

Osobnost malíře Gabriela Maxe můžeme považovat za jednu ze zakladatelských osobností symbolismu i v širším evropském kontextu. Jeho rané obrazy silně rezonují s tradicí pozdního romantismu. Pro Maxe se stává postupně typickou tlumená barevnost, jakási zvláštní nehmotnost malby. Již v raných obrazech se zabývá především náboženskou tématikou, která se však stává stále více subjektivní a osobitá. Max si všímá extatických momentů vytržení a vizí, jeho ženské postavy jsou bledé, nemocné, často na pokraji zhroucení či již mrtvé. Častým motivem jsou zavřené či přivřené oči, symbolizující vnitřní duchovní stránky lidské existence.