Autoportrét s baretem, šálou a zastíněnou tváří

Světelné kontrasty i jemné přechody jako modelační, ale hlavně výrazový prostředek na lidské tváři, to bylo téma, které Rembrandta zajímalo již od konce dvacátých let. O nesnadný úkol se pokusil vícekrát, například na známé portrétní malbě z Rijksmusea v Amsterdamu. Zde z tmavého obličeje výrazně vystupují světlé oči a několik osvícených partií. Tento kontrast propůjčuje podobizně přesvědčivý psychologický účinek. I zde se zobrazil v kostýmu - šále přivezené z Asie a ve vojenské haleně, patrně však oděv vnímal jen jako zajímavé ošacení a nepřipisoval mu specifický význam.