Studie draperie k obrazu Návrat sv. Vojtěcha do vlasti

Vrcholem Tkadlíkova vídeňského období a shrnutím názorů zprostředkovaných kontaktem s vlastenecky smýšlejícími kruhy se stal obraz Návrat sv. Vojtěcha do vlasti (1824). Obraz v kontextu dobové historické malby představuje nový postoj k tomuto oboru: Tkadlík nekomponuje historický výjev jako vyprávění o události, ale děj zastavuje v citově vypjatém momentu. Místo popisu události a jednání postav výtvarnými prostředky, které vyžadují určité „čtení“, zachycuje moment beze slov, kdy se neodehrává žádný dialogově rozvinutý děj a zdůrazňuje pouhé pocity spojené s návratem do dávno opuštěné vlasti. Prostřednictvím gest a výrazu tváří tyto pocity přibližuje až zbožnému vytržení. Propojování konkrétního vlasteneckého obsahu s citově zabarveným, až religiózním podáním námětu bylo základním postupem soudobé tendence v historické malbě.