Oltář Thunovský

V čele dílny provádějící tuto zakázku stála velmi výrazná malířská osobnost, pomocně označovaná jako Mistr Svatojiřského oltáře (Oltář se Smrtí Panny Marie, zv. Svatojiřský, Praha, kol. 1470). Pro jeho styl byla určující zejména zprostředkovaná znalost nizozemského umění poeyckovské generace. Tradičně je v této souvislosti považováno za hlavní inspirační zdroj norimberské malířství čtyřicátých a padesátých let 15. století. Po stránce malířského provedení je zřejmé, že kvalitou malby Thunovský triptych nedosahuje úrovně malířského podání obrazů Svatojiřského oltáře, i když hlavní znaky příznačné pro tuto dílnu jsou zachovány (obdobná skladba barevnosti, technika výzdoby pozadí a zlacených rámů, jistý „horror vacui“). Ve srovnání se Svatojiřským oltářem je zde však patrný posun v konstrukci obrazového prostoru, mariánské scény jsou zasazeny do interiérů či volné krajiny bez využití zlatého pozadí. Dílna Mistra Svatojiřského oltáře hojně využívala grafické předlohy Mistra E.S., i když je zřejmé, že s nimi pracovala tvůrčím způsobem a přejímala pouze část motivů. V této souvislosti je zajímavé studium podkresby, neboť v řadě případů se kresebný rozvrh blíží předpokládanému inspiračnímu zdroji více než výsledná malba.