Vlastní podobizna jako Daifilo

Za předlohu k pendantovým podobiznám, na nichž umělec zobrazil sám sebe a svou ženu v roli pastýře Daifila a princezny Granidy, posloužila populární pastorální divadelní hra. Pojednává o lásce dvou postav, které se navzdory stavovským rozdílům nakonec směly vzít - ideální téma pro zobrazení manželského páru, který se cítí být spojen mocí lásky. Umělcův autoportrét zároveň upozorňuje na topos, kdy láska inspiruje umění.