Utopená kočka

Námětem i způsobem zpracování se plastika vymyká z celku Štursovy, tvorby, není však záležitostí okrajovou. Jde tu nejen o naturalistické zachycení biologického rozpadu, nýbrž i o mezní bod impresionistického rozbití formy. Impresionistickou plastiku poznal Štursa roku 1904 v Paříži, kde se setkal s dílem italského sochaře Medarda Rossa, jenž si jako techniku oblíbil sádru a vosk. Voskové plastiky s neobyčejnou jemností zrcadlí světlo, které takřka rozpouští jejich vlastní hmotu. Štursa toto senzuální světelné pojetí spojil s romanticko-symbolistním tématem smrti a zániku, čímž se mu podařilo ve zkratce vystihnout dobovou náladu.