Torzálně dochovaná řezba pochází z mobiliáře Pražského hradu a byla pořízena pro podhled do značné výšky. Tím lze také vysvětlit nahrbení Janovy postavy, zachycené jakoby v poskoku. Vztažená pravice světce držela snad hůl s křížem nebo nápisovou páskou, levá ruka nesla lasturu, z níž byl křtěn Kristus, jehož klečící postava dnes schází. Citlivě řezaná tvář i šlachovité tělo kontrastují s velkorysou, důraznou modelací jeho tradiční kožešiny. Velký rozmáchlý pohyb určuje tuto expresivně velmi účinnou řezbu jako práci richarda Jiřího Prachnera, sochaře původem z Bavorska, který do Prahy přinesl ohlas jihoněmeckého rokoka v značně osobité verzi. V Čechách pak Prachner pracoval přes padesát let jako hlava produktivní dílny (také pro katedrálu sv. Víta).