Šestinohá truhlice v čínském stylu, japonsky zvaná karabicu, je zhotovena nanášením lakových vrstev na podklad z lisovaného plátna. Střídmá barevnost dekoru provedeného na temném pozadí v plochém laku hiramakie a šlechtický znak mon vazalského rodu Móri z provincie Aki použitý jako hlavní motiv naznačuje, že truhlice mohla patřit některému z následníků tohoto starobylého rodu. Nicméně od 18. století se mony běžně používaly jako dekorativní motivy. V okolí znaků se vinou bohaté florální ornamenty provedené stejnou technikou, které obepínají všechny vnější hrany truhly. Styl provedení této karabicu upomíná na tzv. rané období, kdy byly tyto truhlice zdobeny převážně rozličnými intarziemi na černém lakovém pozadí. Později vznikaly rovněž karabicu z červeného vyřezávaného laku, který napodoboval starý čínský lak. Účel truhlice mohl být velice různorodý. Od kusu nábytku, který sloužil k ukládání svitků, či dokonce šatstva až po rodovou pokladnici k uchovávání šperků a jiných cenných předmětů. Často byly podobné truhlice používány na cestách pro převoz obzvlášť důležitého majetku. Ačkoliv samotné pojmenování karabicu napovídá, že jde o formu převzatou z Číny, je jejich původ, stejně jako geneze názvu, obestřen tajemstvím. První doklady o používání těchto truhlic pochází z doby Nara (710-794). Karabicu sloužily i k uchovávání cenných předmětů v buddhistických klášterech a šintoistických svatyních. Jejich tvar a rozměry byly poměrně ustálené. Užití podobných truhlic je dokumentováno na mnoha svitcích zobrazujících život dvora a šlechtických rodů.
