Kytice

Jádrem kompozice je do středu umístěná skleněná váza s květinami. Na počátku sedmnáctého století se takto pojaté kytice objevovaly také v dílech Georga Flegela, Jana I Brueghela, Roelandta Saveryho nebo Ambrosia Bosschaerta. Na stole, na němž stojí váza, leží několik ulomených květů symbolizujících pomíjivost; brouk roháč symbolizuje nebezpečí pro lidskou duši. Výběr květů ve váze vychází z tradice kombinující jak květiny, které se běžně vyskytovaly ve střední Evropě (konvalinka, pomněnka, orlíček, kosatec, lilie), tak vzácné květy z východu (černucha, anemone). Ceněna totiž byla především exkluzivita květinové sestavy. Zároveň jsou zde kombinovány květy, které nebyly v květu během jednoho ročního období. Po malířské stránce se rukopis Petera Binoita vyznačuje detailností, zřetelnými konturami a jasnou a kompaktní barevností. V tomto ohledu je Binoitova malba velmi blízká vedle díla Ambrosia Bosschaerta také dílu Ossiase Berta. Malba patří k raným Binoitovým dílům - můžeme ji zařadit do skupiny podobně koncipovaných kytic. Nejstarším známým obrazem této skupiny je o dva roky starší (1611) Kytice ve váze Hessisches Landesmuseum v Darmstadtu.