Odpočívající zajíc

Obrázek je příkladem brilantní malířské techniky a estetické vytříbenosti autora, které byly obdivovány již v minulosti. Malíř chtěl diváka zaujmout snahou zobrazit jednotlivé detaily co nejrealističtěji - proto byla jeho díla mezi sběrateli tolik žádána. K dokonale provedené malbě přispěla i volba měděné desky, kterou malíři často používali pro tyto komorní kompozice. Vtipným prvkem, jenž současně zvyšuje realistické pojetí díla, je oko zajíce vytepané do měděné desky. Autor tím chtěl současně naznačit zajícovu charakteristickou vlastnost - totiž bdělost, kterou zvíře symbolizovalo. S podobně koncipovanými kompozicemi, v nichž je pozornost soustředěna na blízký záběr vybraného motivu, se setkáme již v minulosti například u Albrechta Dürera či dvorního malíře Rudolfa II. Hanse Hoffmanna.