Kristus na hoře Olivetské

Diagonála modlícího se Krista a anděla protíná celou kompozici. Scéna je pak vystavěna na základě ostrého světelného kontrastu nebeské a pozemské sféry. Odlesk světla zdůrazňujícího andělovy rozepjaté paže, které ukazují cestu, jejímž středem je kalich, dopadá na Kristovy ruce a hruď. Osvětluje také hlavu spícího sv. Petra. Ostatní apoštoly zahaluje stín. Ústřední motiv scény představují sepjaté Kristovy ruce. Trogerův obraz je jedním z řady jeho zpracování tohoto námětu. Kánon protáhlé Kristovy figury pozdvihující se spirálovým pohybem včetně objemného řasení Kristových rouch je pro Trogera typický a významně ovlivnil pojetí tohoto figurálního typu u Trogerových následovníků. Figura anděla výrazně gestikulujícího v prudkém pohybu se v malířově tvorbě objevovala až od poloviny třicátých let 18. století. Do této doby datujeme také tento obraz.