Kain a Abel obětující, kompoziční studie

Tkadlíkovy práce ze závěru jeho pražského a z počátku vídeňského období se řadí mezi díla, která zkoumala možnosti antinarativního zacházení s lidským tělem v obraze a usilovala o zpřítomnění tématu obrazu čistě výtvarnými prostředky. Řemeslné předpoklady pro tyto práce mu poskytlo akademické studium aktu, především tzv. inscenovaného aktu, při němž bylo zvykem stylizovat model do určitých rolí: mimo hledání určité typické pozice také užíváním příhodných rekvizit.