Náčrtník C Tkadlík používal v době svého vídeňského pobytu a jeho nejstarší kresby spadají asi do let 1817-1818. Úvodní krajinářské studie, pocházející nejspíše z výletů do okolí Vídně, se vyznačují suverénním výrazem. Tyto kresby se značně liší od studií z Českosaského Švýcarska - Tkadlík v nich pracuje s lavírováním ve velkých plochách, které působí plasticky a plošně zároveň a přispívají k dojmu určité odosobněnosti, abstrahovanosti. Markantní je to zejména u pojednání architektur, v nichž se soustředí na lineární kresbu ostře řezaných, na geometrické útvary redukovaných tvarů. U velké části figurálních studií zůstávají patrná klasická východiska Tkadlíkova akademického školení. Najdeme zde několik kreseb podle Raffaela i antických děl. Lze zde také pozorovat Tkadlíkův setrvalý a nikterak povrchní zájem o biblickou či šířeji náboženskou tematiku. V náčrtníku C se nacházejí studie oděvu židovského velekněze a řeckého mnicha ze zatím blíže neurčeného francouzského zdroje. Tkadlík v této době vytváří řadu náboženských kompozic; studie k některým z nich - Kristus v Emauzích, Sv. Josef s Ježíškem či Odpočinek na útěku do Egypta se ostatně také nacházejí ve skicáři C. Je ale zřejmé, že jeho zaujetí šlo za pouhou vnějškovou stránku kostýmů či obřadních předmětů. Četné přípisy u kreseb, včetně latinských citací, dokládají jeho hluboký ponor do dané tematiky i to, že mezi českými umělci své doby patřil k těm nejvzdělanějším. Dobově aktuálním tématem, které rovněž zaznamenáme ve skicářích, je orientalismus. Tři po sobě následující listy náčrtníku C obsahují studii ženy v orientálním kostýmu, náčrt kompozice a dva náčrty postav Orientálců.
