Návštěva mrtvého

Zcela výjimečným zjevem v pražském uměleckém světě byl především v druhé polovině 90. let malíř a ilustrátor Jaroslav Panuška. Panuška nehledal neškodná strašidla, nehledal v nich jejich lidské rysy, ale zobrazoval jejich ďábelskost, jakousi kvintesenci zla. Jeho postavy jsou vychrtlé, jakoby nehmotné, jejich údy jsou potaženy seschlou kůží. Mrtvá matka se navrací, aby své dítě vzala sebou, kostlivec přichází pro svou lebku, jež dominuje zátiší psacího stolu. Mrtví se na živých mstí za dřívější hříchy, jejich světy se propojují, etické principy mizí. V řadě Panuškových děl však nalézáme i svébytný smysl pro humor a nadsázku, které však nejsou milé a soucitné, ale naopak výsměšné a ironizující.