Scéna z Pio-klementinského muzea je pozměněnou replikou malby, kterou Gagneraux namaloval pro Gustava III. v roce 1785 a která je uložena v Nationalmuseum ve Stockholmu. Zaznamenávala setkání protestantského panovníka s hlavou katolické církve během prohlídky bohaté sochařské kolekce vatikánského muzea. Prohlídky sbírek byly obvyklou součástí oficiálních návštěv. Setkání se odehrálo krátce po otevření vatikánských muzeí pro veřejnost první den roku 1784. Malíř plátno dokončil v březnu 1785. Ještě před svým odvozem do Švédska vzbudilo mimořádnou pozornost a papež Pius VI. si objednal jeho repliku. Tento signovaný a datovaný obraz padl v letech 1798-1801 do rukou císařské armády v Itálii. Ze sbírky Františka II. pak byl zapůjčen na Pražský hrad, odkud se dostal do tehdejší Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění (předchůdkyně Národní galerie Praha). Scéna je zasazena do Sálu Múz s průhledem do Sala Rotonda, reprezentativnost výjevu podtrhují vyobrazené plastiky, například kopie Feidiovy Amazonky, trojice Múz, Apollón Belvederský, Ganymédes. Většinu mužů v panovníkově doprovodu lze identifikovat. Pražská malba je v některých ohledech zdokonalenou variantou první verze. Dvě tváře, které známe z pražského obrazu, pak na první verzi kompozice chybí. Jsou to kardinál Pierre de Bernis po papežově pravici a mladík po boku živě gestikulujícího preláta, kterým je pravděpodobně sám malíř. Není bez zajímavosti, že se zde vyobrazil na jiném, významnějším místě než na první verzi obrazu, kde sám sebe zvěčnil v pozadí ve skupince s Francescem Piranesim a Johanem Tobiasem Sergelem.