Křivoklát

Zobrazením historicky nejvýznamnějších českých hradů středověku Karlštejna (obraz z roku 1836 je dnes nezvěstný) a Křivoklátu naplňoval Mánes představy romantiků, v literatuře reflektované vlasteneckými povídkami a divadelními hrami. Ve své pravděpodobně poslední velké kompozici, pohledu na královský hrad Křivoklát od východu, zvolil námět v duchu idejí romantismu, ale představil jej jako krajinář zachycující pokud možno věrně viděný motiv. Po požáru v roce 1826, při němž byly zničeny všechny šindelové střechy i v podhradí, byl hrad do roku 1850 opraven jen částečně. Mánesův pohled neodráží zcela tuto skutečnost, umělec určitě znal jeho stav před požárem a v tomto duchu dokomponoval ohněm poničené části hradu, nacházejícího se tenkrát na odlesněném kopci nad Rakovnickým potokem. Idealizovaný pohled na gotický hrad, stojící uprostřed lesů a zalitý poledním sluncem letního dne, dotvořil drobnou stafáží. Obraz, k němuž vznikl celý konvolut akvarelových studií, byl poprvé představen na jarní výstavě Krasoumné jednoty ihned po dokončení roku 1842.