Velký Šišák

Antonín Karel Balzer, syn a žák významného rytce období pozdního baroka Jana Jiřího Balzera (1736–1799), patří umělcům preromantické generace, kteří na rozhraní 18. a 19. století vyhledávali přírodu jako zdroj poznání a inspirace, citového pohroužení a smyslové radosti. Jeho ústředním dílem je cyklus čtyřiadvaceti pohledů na Krkonoše a Adršpašské skály z let 1793–1794, v němž zúročil zkušenosti, nabyté studiem v uměleckých centrech, zejména v Drážďanech. Cyklus působil i na umělce následující generace a měl zakladatelský význam pro samotný obor krajinářství v Čechách. Pohled na Velký Šišák je leptán jen v základní obrysové linii, akvarel tlumočí atmosférické efekty a vyjadřuje náladu horského jitra. Postavy stojící v úžasu na okraji propasti, kreslíř a jeho průvodce, ztělesňují pocit dočasné lidské nepatrnosti v okamžiku srovnání s věčnou velkolepostí živlů.