Podobizna mladého muže (autoportrét?)

Christopher Paudiss prošel ve čtyřicátých letech 17. století dílnou Rembrandta van Rijn a proslul posléze jako autor rozměrných moralizujících venkovských scén. Mezi jeho nemnoha portréty patří pražská podobizna, která vznikla během malířova pobytu ve Vídni 1661-1662, k těm nejzdařilejším. Malíř vyobrazil téměř s určitostí sám sebe, po Rembrandtově vzoru v baretu s pery a v tunice, které byly od 16. století oblíbené v zobrazeních učenců a filozofů. Vyjádřil tak, že malířství je více než jen řemeslo. Mladík má pootevřená ústa, jakoby hovořil a svou řeč doprovázel naléhavým gestem levé ruky. Je zřejmé, že Paudiss do této malby vložil ještě další sdělení. Pootevřená ústa vyjadřují, že obraz může hovořit i beze slov v duchu Horatiova ut pictura poesis (básně jsou jak obrazy). Gesto ruky nalezne vysvětlení v emblematické literatuře - (konkrétně v Ikonologii Cesara Ripy, emblém č. 42: Chudoba mne přemáhá, ale nadání povzbuzuje) - velmi pravděpodobně odráží Paudissovu složitou životní situaci.