Orfeus se zvířaty v krajině

Malba Orfea se vrací k báji o mytickém pěvci, který svým zpěvem nastolil v přírodě mír a harmonii. Orfeus je zároveň paralelou Krista jako Dobrého pastýře, neboť jeho krocení zvířat zpěvem se přirovnávalo k působení Krista na hříšníky a divoká, Orfeovou hrou tišená zvířata byla interpretována jako lidé podléhající různým vášním a neřestem. V období baroka už oblíbené téma většinou ztrácí ideový podtext a zaměřuje se spíše na výtvarně přitažlivé zpodobení různých druhů zvířat v krajině. Reiner v kompozičním rozvrhu svého díla navázal na dílo Michaela Leopolda Willmanna stejného námětu. Stalo se tak nejspíše přímo na popud objednavatele z rodu Nosticů, z jejichž sbírek obraz pochází. Do podoby Orfea malíř snad promítl rysy šlechtického zadavatele, a obraz je tak možno chápat také jako alegorizovaný kryptoportrét, portrait historié.