Hudební společnost spojující tři generace není pouhou žánrovou scénou, zobrazující nenucený a šťastný rodinný život, ale názornou interpretací nizozemského přísloví “Soo d’ oude songem, soo pepen de jongen” („Jak staří zpívají, tak mladí cvrlikají“). Cvrlikání mladých je přitom třeba chápat jako narážku na kuřátka v hnízdě osciluje mezi dvěma polohami: kalvinistický moralista Jacob Cats ve spise Spiegel van den Ouden ende Nieuwen Tijd, bestaende uyt Spreeckwoorde ende Sinnsprüchen (Den Haag 1632) přísloví interpretuje ve smyslu, že děti dědí vlastnosti po rodičích. Lze je však také chápat i v duchu podání jezuity Adriaena Poiterse v knize Het Masker vande Wereld afgetrocken (Antwerpen 1646) nebo Dircka Volkertsz. Coornherta v knize Zedekunst dat is Wellevenskunste... (Utrecht 1586): totiž, že rodiče mají svým dětem jít příkladem, neboť děti napodobují chování svých rodičů v dobrém i ve zlém. Pokud je známo, téma do malířství uvedl Jacob Jordaens, který je zároveň autorem několika provedení tohoto námětu. Nejranější datované ztvárnění pochází z roku 1638 (Koninklijk Museum voor Schoone Kunsten, Antverpy) v rytině Schelte Adamsze Bolswerta. Pozdější verze zřetelně ukazují nepřiměřené chování dospělých. Jan Steen, inspirován Jordaensem, vložil do svých několika zpracování přísloví morální podtext: děti se učí od rodičů a prarodičů pít, kouřit a chovat se nevázaně. Jan Miense Molenaer se v pražském obraze, který předcházel Steenovým malbám, vrátil k Jordaensovým kompozicím, nacházejícím se dnes v Antverpách. Téměř doslovně od něho převzal stařenu zpívající z notového listu a držící brýle a také z profilu namalovaného buclatého jinocha hrajícího na flétnu, méně věrně pak starého muže udávajícího takt. Na Molenaerově obraze drží stařec v ruce téměř prázdný džbán piva. Na rozdíl od Jordaense nebo později Steena nezvolil Molenaer pro svoji interpretaci přísloví vznešené měšťanstvo, nýbrž prostý selský stav, který od 15. století sloužil v literatuře a ve výtvarném umění ke znázornění nejrůznějších neřestí. Pražský obraz vznikl pravděpodobně brzy po roce 1648, kdy se Molenaer vrátil z Amsterodamu do Heemstedu blízko Haarlemu a věnoval se více venkovským námětům s menším počtem postav, jejichž příkladné ztvárnění nacházíme u Adriaena van Ostade. Nenásledoval ovšem tohoto velkého mistra stylisticky, nýbrž orientoval se spíše na vlámský (event. také rotterdamský) venkovský žánr. Skrovné selské světnice s malými postavami připomínají selské interiéry Davida II. Tenierse. Moralizující kritika obsažená v těchto obrazech se zřetelně projevuje na symbolice hudebních nástrojů. Od antiky byly strunné nástroje považovány za "dobré", neboť uklidňovaly smysly, zatímco dechové nástroje byly "špatné", protože údajně sváděly k prostopášnostem. Je to vyjádřeno v obou mýtech o hudební soutěži Apollóna a satyrem Marsyasem (Ovidius, Metamorfózy, 382-400) a lesním bohem Panem (Ovidius, Met. XI, 153-179). Zatímco Apollón hrál na citeru, Pan hrál na syrinx a Marsyas na aulos - dvojitou flétnu, kterou sice objevila Athéna, ale zavrhla ji, protože jí obličej při hře znetvořovaly nafouknuté tváře. Rytina Philipa Galleho podle Franse Florise oba druhy hudby podrobně srovnává. Decentně oděné ženy hrají na strunné nástroje, které tlumí afekty, zatímco polonazí muži vzbuzují dechovými nástroji vášně. Není tedy náhodou, že na obraze Jak staří zpívají, tak mladí cvrlikají jsou použity nástroje dechové. To ukazuje zcela jasně též porovnání s další ikonografickou tradicí domácího koncertování, kdy členové rodiny hrají na strunné nástroje a společně se disciplinovaně věnují hudbě. Takové rodinné koncerty vyjadřovaly rodinnou harmonii a svornost a Molenaer sám zobrazil svoji vlastní rodinu na uměleckém koncertním portrétu kolem roku 1635. Malba vykazuje všechny atributy vysokého měšťanského stavu - nákladné oblečení, bohatý interiér s pilastry a závěsem, hodnotné strunné nástroje, a obsahově tak vytváří protiklad k venkovskému žánru obrazu Jak staří zpívají, tak mladí cvrlikají. Poněkud nápadné ve srovnání se skrovným přístřeším jsou mapa hvězdné oblohy a souhvězdí s velkými kruhy a dvě malé mapy světa na stěně v pozadí. Tím je demonstrována všeplatnost přísloví pro všechny konstelace a země. V Molenaerových obrazech lze rovněž najít znázornění pěti smyslů: sluch, čich (kuřácké potřeby na stole), chuť (piják piva), zrak (čtoucí stařena) a cit (laškující milenecký pár v pozadí).
