Zátiší s lebkou - Vanitas

Jan Davidsz. de Heem

Jan Davidsz. de Heem - Zátiší s lebkou - Vanitas
Po šesti letech strávených v Leidenu (1625 - 31) se De Heem specializoval na zátiší s knihami, přičemž do kompozic zahrnoval také hudební nástroje. Toto zátiší z roku 1652, již patří do období, kdy malíř působil v Antverpách. Do iluzivní niky naaranžoval v reálném měřítku lebku, kapesní hodinky na modré stuze, váček na peníze, dopis s pečetí, flétnu, dřevěnou klapačku (taky ferula, ferule), svícen s dohořelou svíčkou a květy červených růží, po jejichž listu leze housenka. Tyto motivy značí pomíjivost a plynutí času - vše ještě dotvrzuje přípis na lístku připevněném na nice: „Můžeš pískat, jak chceš, ať dobře, nebo špatně, tvůj osud je stejně dán. Ať jsi bohatý, nebo chudý, učený, nebo hloupý, stejně skončíš. Žiješ, tak musíš umřít...“, a také dopis končící slovy „Memento mori“ - Pamatuj na smrt. Heem zátiší současně pojal jako ukázku své technické dovednosti, kterou prezentoval iluzivní malbou kamenné niky, do níž je dole vyryto slovo SPIEGEL (zrcadlo), nebo v tradičním motivu trompe l’oeil (z fr. „klam oka“) - hmyzu na kamenné nice a mouše usazené na lebce, po níž lezou mravenci. V blízkosti své signatury umístil ještěrky, které rychlou regenerací svých tělesných částí symbolicky připomínají Zmrtvýchvstání Krista. Na význam flétny odkazuje text na cartellinu. Klapačka se objevuje také v jiných Heemových zátiších (jedno např. v Koninklijke Musea voor Schone Kunsten, Brusel), klapalo se jí v čase svatého týdne o Zeleném čtvrtku, kdy se naposledy rozeznívají kostelní zvony a místo nich nastupují hlučné řehtačky, klapačky a hrkači. Spolu s ještěrkami by tak mohla být připomínkou na Kristovu smrt a jeho následné vstání z mrtvých.
datace:
rozměry: výška 76,5 cm
šířka 60,5 cm
materiál: dřevo dubové
technika: olej
značení:
inventární číslo: DO 5048
sbírka: Sbírka starého umění