Studie hlavy k obrazu Madona s přeslicí

Madona s přeslicí představuje jedno z nejlyričtějších děl české malby 19. století. Dílo stojící na počátku řady Tkadlíkových líbezných ztvárnění Panny Marie vyniká nad jinými svou intimní atmosférou. Motiv přeslice překračoval konvenční mariánskou ikonografii, neboť vycházel z nekanonických příběhů Mariina dětství. V nazarénském okruhu se tento námět vyskytoval častěji, jak svědčí práce Johanna Scheffera von Leonhardshoff. Zvolený motiv zároveň Tkadlíkovi umožnil situovat výjev do komorního prostředí interiéru a posílit dojem rodinné důvěrnosti. Odkaz Raffaelových Madon, podobně kompozičně řešených i akcentujících citovou vazbu matky a dítěte, je zde rozvíjen a transponován do podoby „náboženského žánru“.