Podobizna Zdenka Černína

Ze souboru dětských černínských podobizen se vymyká Portrét Zdenka Černína z roku 1824. Tkadlík zde variuje své oblíbené téma spícího dítěte, definitivní forma provedení ve spojitosti s vlastním námětem zobrazení, kterým byla ve skutečnosti posmrtná podobizna, však má za následek mnohem menší lehkost a životnost než jeho drobné skici téhož námětu. Není proto náhodou, připomene-li kresba Zdenka Černína Tkadlíkovu Podobiznu Pauliny Schönburgové na úmrtním loži, pocházející již z roku 1821. Není jim společná pouze obdobná poloha portrétovaných či kolorit, ale především celková atmosféra kresby. Smrt je na obou dílech přítomná pouze ve formě nezměrného klidu, obestírajícího tváře zobrazených, kteří „jako by jen spali“. Tento nadčasový klid současně smývá jejich individuální rysy, jež i přes patrnou snahu o portrétní charakterizaci podléhají idealizujícímu ladění obou kompozic.