Bez názvu

Pro tvorbu Jana Kotíka bylo typickým systematické uvažování o materiálových mezích obrazu. Od počátku 60. let se autor zaměřoval na tematizaci malířského gesta, zkoumajíc tradičně ustanovené vztahy mezi obrazovou plochou a prostorovou dimenzí. Hlavním cílem jeho snažení bylo odpoutání se od iluzivního prostoru obrazu. Zásadní roli v tomto procesu sehrála i série bílých koláží, jejichž reliéf je utvářen skladbou trhaných a prořezávaných papírových částí na černé podložce. Struktura koláže nacházející se ve Sbírce grafiky a kresby Národní galerie představuje příklad abstraktní sestavy smyšlených tvarů, jež vylučují odkazy na věcné fragmenty. Namísto toho klade Kotík důraz na reálný prostor existující mezi jednotlivostmi díla, předjímajíc tak význam svých pozdějších konceptuálních přístupů.