Pouť ve Hvězdě, studie

Od začátku šedesátých let Barvitiova malba, shodně s dobovou literaturou (prózy Jana Nerudy, Vítězslava Hálka či Ignáta Herrmanna), objevovala prostředí a život velkoměsta. Ve scénách, odehrávajících se na ulicích, náměstích, v parcích, kavárnách nebo na kluzištích, viděl neobyčejně jasně podrobnosti městského života, zprvu pražského, později i pařížského. K obrazu Pouť ve Hvězdě inspirovala malíře v roce 1861 odpolední zábava Pražanů v přírodě, související s procesím k břevnovskému kostelu o svátku sv. Markéty. Barvitius se jí zúčastnil se svými přáteli a ty také v obraze zpodobnil. Při definitivním zpracování velkého formátu výjev Pouti ve Hvězdě ztratil svou křehkost a stal se spíše dokumentem dobové atmosféry, v malířském podání skici jsou přitom světla i tvary virtuózně zachyceny pastózními barevnými skvrnami tak, aby celek působil kompozičně, koloristicky i rukopisně živě a volně.