Pahorkatá krajina s poutníky

Kompozice krajinného rámce je vystavěna pro Ermelse typickým způsobem: vlevo na úpatí skalnatého svahu jí dominuje rozvětvený listnatý strom, jehož větve se prohýbají ve větru. Údolí je zprava rámováno kaskádou, nad níž se klene most s věží. Nad ním se krajina opět zvedá do vrchu. Obrazový prostor signované Ermelsovy malby je zaplněn několika ději. Ostré střídání světla a stínu podtrhuje jednoznačnou modelaci krajiny i stafáže. Efekt oparu vznášejícího se nad krajinou umocňuje výraz Ermelsovy malby vystihující atmosféru teplého dne pozdního léta. Italizující charakter krajiny je dán vlivem tvorby holandských malířů působících v Itálii, především Jana Dirksz. Botha, který jej ovlivnil v práci se světlem i v pojetí figur v jejich každodennosti. Jeho prostřednictvím se Ermels seznámil s koncepcí ideální krajiny Clauda Lorraina a Hermana van Swanevelta.