Nádraží s větrným mlýnem

František Hudeček patřil k zakládajícím členům Skupiny 42. V jeho tvorbě z počátku čtyřicátých let se propojily rané impulzy surrealismu s novým zájmem o skutečnost. Přivedly ho k představě města jako prostředí, v němž se odehrávají magické příběhy, skryté pod jeho civilistní podobou. V této proměně skutečnosti v prostor plný napětí a snu se Hudeček přiblížil tradici metafyzické malby. Zvláště názorně to ukazuje právě Nádraží s větrným mlýnem. Podobně jako pro ostatní členy skupiny byla pro Hudečka přitažlivá především městská periferie, v jejíchž atributech nacházel novou inspiraci. Banalita každodennosti, spojená s její proměnou v izolovaný prostor zastaveného času, byla možností, jak se vyjádřit k současnosti.