Bravurní ukázkou rudolfínského umění je přítomný obraz. Splňuje vše, co Rudolf II. od malířských děl, určených pro jeho vlastní potřebu, očekával. Je namalovaný na netradiční podložce (jíž je v té době ještě poněkud zřídka užívaná měděná deska), zaujme výraznou tonalitou a zejména nabízí přitažlivý námět, jenž dovoluje vyniknout půvabu ženské postavy. Malíř volil velmi populární mytologické téma, které vychází z desáté knihy Ovidiových Metamorfóz (Metamorphoses X,52-559). Ovidius popsal příběh krásné bohyně lásky Venuše, kterou zasáhly šípy, vystřelené jejím synem Amorem, a jež se zahleděla do mladého krásného lovce Adonise. Bohyně věděla, že jinocha zahubí kanec, a proto se snažila - marně - zabránit, aby ji Adonis opustil a vydal se v doprovodu svých psů na lov. Malíř vystihl, kdy oba aktéři děje na sebe se zalíbením hledí. V pohledu Venuše je však zároveň patrná zřetelná obava a strach z krutého osudu, jenž na Adonise čeká a jemuž ani bohyně nedokáže zabránit. Zatímco téma malby je dostatečně známé a srozumitelné, poněkud záhadné zůstává autorství obrazu. Dílo není opatřeno podpisem a jméno autora ani neuvádějí staré dokumenty či soupisy. Inventář obrazů, které byly roku 1623 pro svůj nevhodný námět vyřazeny z hradních sbírek a odprodány frankfurtskému obchodníku Danielu de Brierssovi, sice pod číslem 13 eviduje obraz na mědi "Adonis und Venus", ale strohý záznam neuvádí autora ani další identifikační údaje. S pomocí této archiválie lze proto jen potvrdit, že obraz s tímto námětem se skutečně nacházel ve sbírce Rudolfa II. Malířský styl však není typický pro žádného z malířů činných na pražském císařském dvoře. Novější literatura navrhla, že jej patrně namaloval Aegidius Sadeler, jenž pro Rudolfa pracoval zejména jako rytec a kreslíř.