Zorka Ságlová ve své tvorbě stála u vývoje několika uměleckých směrů na československé i světové výtvarné scéně od konstruktivistického tvarosloví po land-art, happening a mýtické umění. Její studium v ateliéru textilní tvorby u Antonína Kybala a zejména zkušenost se systémem atlasové vazby byly základem pro její práci s rastrem a strukturou, která se později vyvinula do konstruktivistických tendencí. V rámci Kybalova ateliéru panovala relativní svoboda výtvarného vyjádření a jedny z prvních maleb autorky byly informálního charakteru. Strukturální malba dala zhmotnit abstraktní subjektivní pocit, zatímco geometrické obrazy zviditelňují objektivní, racionální řád. Ságlová testovala techniky pro výtvarné formulování svého vnímání principů světa, jehož se cítila být součástí. Konstruktivismus nabídl možný vzor jako směr založený na strukturách a zákonitostech propojenosti jednotlivých skutečností v jednom celku. Geometrická díla Ságlové byla představena ve společnosti předních českých výtvarníků na výstavách Konstruktivní tendence (1966) a Nová citlivost (1968), kam ji přizval přední teoretik a bratranec, Jiří Padrta. Obraz Bílá struktura II se základními geometrickými tvary koule a čtverce je ukázkou pravidelné struktury, kterou autorka později ve své tvorbě rozvolnila za pomoci principu náhody a hry, čímž se odlišovala od většiny autorů z Nové citlivosti. Tento vývoj vedl k zásadním uměleckým akcím ve volné krajině, které se na přelomu 60. a 70. letech staly hlavním autorčiným prostředek tvůrčího vyjádření. Pevné konstruktivistické struktury rozebrala na základní element a nechala na ně působit přírodní živly jako ztvárnění přirozených zákonitostí fyzikálních sil okolo nás. Příkladem je Házení míčů do rybníka Bořín ve spolupráci s undergroundovými hudebníky z kapel The Primitives a The Plastic People of the Universe. Akci dokumentoval autorčin manžel Jan Ságl, který svými fotografiemi zachytil její uměleckou práci ve volné přírodě a společně se podíleli na několika undergroundových akcích.
