Venkovská taverna s houslistou

Cornelis Pietersz. Bega

Cornelis Pietersz. Bega - Venkovská taverna s houslistou
Obraz představuje veselou zábavu vesnické společnosti. Scéna se odehrává ve venkovské hospodě, jejíž vysoké stěny a strop zabírají téměř polovinu výšky obrazu. Postavy sedláků se tak zdají zdrobnělé, což z nich činí malé spokojené loutky. Tento dojem ještě zesiluje mírný nadhled pozorovatele celého výjevu. Z levé strany shora proudí dvěma okny do zšeřelého prostoru denní světlo a ozařuje střed obrazu. Za doprovodu šumaře se zde neohrabaně pohybuje pár tanečníků. Kolem nich se do půlkruhu seskupily ostatní postavy, zčásti jako diváci, zčásti zabrány do rozhovoru. Džbány s pivem a vínem, hrnec s polévkou, prkénko s nožem poukazují na to, že je postaráno o jejich tělesné blaho. Jde o umělcovo rané dílo z časných 50. let. Kompozice i obsah obrazu jsou zcela zakotveny v tradici selského žánru Begova učitele Adriaena van Ostade (1610-1685). Teple hnědé tóny koloritu a kompozice s mnoha figurami jsou pro tato díla charakteristické. Ve svých pozdějších dílech volil Bega spíše chladnější, šedavou paletu a soustředil se na několik detailně propracovaných postav. Namísto zobrazení drsné satiry veselých sedláků, známých z vlámského umění, zvláště z tvorby následovníků Pietera I. Bruegela, se u Ostada a Begy objevuje jistá venkovská idyla, k čemuž přispívá také přemístění výjevu do interiéru. Motivy nepořádku, například převrhnutá lavice na pravé straně obrazu, a věci, které leží na zemi, jako lžíce, jeden pantofel v popředí, působí spíš dekorativním dojmem než moralizujícím významem. Místo obvyklých hrubých výjevů zvracejících pijáků poukazuje zde Bega na následky konzumu alkoholu u bezstarostných postav vpravo u stolu. Také dotěrnost sedláka, který nalevo u krbu objímá ženu před přihlížejícím kumpánem, se zdá poměrně zdrženlivá. Ke stálému repertoáru hospodských scén Adriaena van Ostade a jeho následovníků patří také zmíněná ústřední scéna s tančícím párem a šumařem, který sedí na vyvýšeném místě na stole. Četné prameny dokládají nejen to, že housle v 17. století nebyly příliš ceněny, ale připomínají též jejich výlučné užívání k taneční hudbě, provozované potulnými muzikanty. Begův šumař drží také svůj nástroj podle tehdy běžné zvyklosti, tzn. nikoli přidržovaný pod bradou, ale opřený proti rameni, což velmi vyhovuje živé, rytmické hře. Se špatnou pověstí houslí se v té době spojovalo také odsouzení tance jako hříšné, marnivé zábavy, která může svádět frivolními pohledy, především však tělesným kontaktem a divokými pohyby k nestoudnosti a neřesti. Begou znázorněné zábavy nepůsobí sice příliš prostopášně, přesto však může stát v pozadí obrazové výpovědi morální poučení. O tom svědčí také obě postavy v zastíněném popředí (repusoáru) - děvčátko a chlapec, pozorující křepčení, které je málo příkladné.
datace:
rozměry: výška 50 cm
šířka 60 cm
materiál: dřevo dubové
technika: olej
značení:
inventární číslo: O 18850
sbírka: Sbírka starého umění
autor hesla PhDr. Andrea Steckerová, Ph.D.