Vlastní podobizna umělce malujícího portrét manželky

Obraz náleží do série autoportrétů, kterých malíř ve snaze vyjádřit svou představu o sobě (a své rodině) a touze zachytit aktuální stav svého nitra vytvořil během svého života celou řadu. Zde jen nepatrně obměnil kompozici o dva roky staršího obrazu z vídeňské Österreichische Galerie, v níž sebe sama zachytil při práci na podobizně muže. I v případě pražského díla využil typu znázornění „obrazu v obraze“ – na malířském stojanu je skoro dokončená podobizna Kupeckého manželky Zuzany. Její i svou tvář umělec konfrontuje v téměř totožné rovině reality. Tento způsob podání manželské dvojice se blíží svatebním dvojportrétům nebo zobrazením ideálního páru známým ze 16. století.