Obraz původem z thunovské sbírky v Děčíně představuje nábřeží před honosným palácem. Terasy paláce a schodiště jsou zaplněny skupinkami živě diskutujících mužů. Ze dvou galér, které právě připluly, nosiči vykládají náklad. Pozadí malby dominuje kostel. Pokud obraz představuje pohled na kostel Santa Maria della Salute v Benátkách, je pravděpodobné, že Eismann byl tímto pohledem pouze inspirován, ve vlastním zpracování však na věrné zachycení kostela nebral zřetel a vytvořil tzv. veduta di fantasia. Eismannův kostel se totiž od kostela della Salute ve stavbě kopule nápadně liší. Přesto je vyobrazená situace blízká pohledu z protějšího břehu kanálu z blízkosti Piazza San Marco. Vyobrazený palác však také nepředstavuje žádnou existující stavbu. Zdrojem inspirace v tomto případě Eismannovi mohl být Palazzo ducale. Pražský obraz je kvalitní ukázkou malby, jež pravděpodobně vznikla v době Eismannova působení v Benátkách v sedmdesátých letech 17. století. Svědčí o tom svižnost malby, lehké tahy štětcem, lazurní zpracování barev. Tento typ capriccia, který věnuje pozornost zejména vystihnutí jeho specifické atmosféry, se posléze objevoval v tvorbě Marca Ricciho, Canaletta nebo Lucy Carlevarise.