Abstraktní figura

Celoživotní inspirací amerického sochaře francouzského původu Gastona Lachaise (1882-1935) byla jeho žena Isabel, která pro něj představovala pramen všeho ženství. Intimní znalost jejího těla se stala odrazovým můstkem umělcovy představivosti, ve které rozměry tělesných orgánů nabývaly na monumentalitě, či existovaly nezávisle na celku jako v plastice Abstraktní figura z let 1930-1932. Navazoval na pojetí tělesného fragmentu jako samostatného uměleckého díla, jak ho razil Auguste Rodin a v moderním sochařství aktualizoval například Constantin Brancusi, jehož dílo Lachaise obdivoval. Ve svém až provokativním, frontálním zobrazení ženského pohlaví si Lachaisova socha nic nezadá s Rodinovou plastikou Iris, poselkyně bohů z roku 1890-1891 či s Courbetovým obrazem Počátek světa z roku 1886. Svoboda, se kterou Lachaise kombinoval ňadra s vulvou v nový anatomický celek, předjímá způsob, jakým s fragmenty ženského těla zacházeli surrealisté jako například sochař Hans Bellmer.