Sv. Jan Křtitel

Pro Jana Křtitele zvolil Rodin zcela antiklasickou kompozici, založenou na nezvyklém spirálovitém pohybu těla. Zdůraznil tak napětí mezi pevně zakotvenýma nohama, natočeným trupem a hlavou odvrácenou od dominantního gesta levé ruky. Jako mnoho Rodinových děl bylo i toto dobovou kritikou odmítnuto. Umělec, jakkoli věřil ve svou schopnost obrodit sochařství novými myšlenkami, musel na své nezpochybněné uznání čekat ještě dvacet let. Někteří současníci rozeznali v Janu Křtiteli autobiografický podtext. Nepochopený zvěstovatel poselství, které se naplní až v budoucnosti, je však nejen osobním Rodinovým motivem, nýbrž i příkladem étosu umělecké avantgardy jako celku.