Stojící plavkyně

Od padesátých let je v sochařském díle Zdeňka Palcra zřejmá tendence ke zjednodušování tvaru a oprošťování lidské postavy od veškerých detailů, kterou postupně zesiloval zplošťováním tělesného objemu a důrazem na frontální pohled. Palcrovu ranou tvorbu formálně i náměty inspirovaly především plastiky Otto Gutfreunda a francouzské figurální sochařství meziválečného období, jak je patrné i v souboru plastik s námětem plavkyně z roku 1957. Vzorem pro tříčtvrteční postavu Stojící plavkyně byla plastika Sedící žena (1914) od Raymonda Duchampa-Villona.