Noční chodec

V první polovině čtyřicátých let se František Hudeček soustředěně zabýval námětem Nočního chodce, do něhož promítal základní prožitek vlastní existence. Vyjadřoval „pocit odcizení v prostředí života anonymní lidské společnosti, ale i vědomí sounáležitosti člověka s městem, tímto novým pulzujícím organismem.“ Evokoval meditativní či extatické zážitky z nočních bloudění Prahou, při nichž sám sebe vnímal jako součást vesmíru. Grafický list zobrazuje krystalickou postavu, jež paprsčitě vysílá do svého okolí energii. Rozčlenění kompozice do šrafovaných obrazců působí jako silové pole, jež pomyslně pokračuje za hranice výjevu. Vzniká odhmotněná vize stojící na pomezí abstrakce. V Nočním chodci Hudeček propojil do jedinečného celku skutečný zážitek, poetickou představu, sen a geometrický řád.