Hlava pierota (Pierot)

Tématem Pierota se Karel Myslbek zabýval řadu let. Jeho úsilí o spodobnění životního smutku a melancholie vyjádřené ovšem bez patosu v postavě smutného „komika“ vrcholí v obraze Černý pierot z roku 1907. Řada přípravných kreseb ukazuje genezi Myslbekova pojetí motivu. Dvanáct kreseb vlastní rovněž Sbírka grafiky a kresby Národní galerie. Téma černého pierota vykazuje jistou francouzskou inspiraci. Myslbekův Pierot je však věkem sešlý, smutný člověk. Tuto rovinu podtrhuje grafika Pierotovy tváře, ke které se Myslbek vrací po čtyřech letech od dokončení olejomalby, s větším důrazem na realistické pojetí a sociální kritiku. Rysy tváře jsou vykresleny ve větším detailu, nestylizované do žádné grimasy. Grafika koresponduje se zájmem Myslbeka o lidi společensky vyděděné, na hranici existence.