Rozesmáté publikum

Hogarthova zobrazení tváří balancují na hraně mezi karikaturou a charakteristikou, přičemž ne vždy je zcela jasné, na kterém konci škály se ustalují. Přesto můžeme říci, že zatímco mladý Hogarth tíhl spíše k přehnanému, a tedy karikujícímu vyjádření, jako zralý umělec naopak upřednostňoval vystižení typických rysů zobrazovaného. Grafika s námětem smějícího se publika tvořila součást předplatného prodeje Hogarthových rozměrných tisků Vzestup zpustlíka. V námětu použil oblíbenou metaforu života jako divadla zasahující všechny společenské vrstvy. Svět připodobněný divadlu uvedl do anglické literatury Henry Fielding. Grafika dokládá úzké propojení s literární a divadelní scénou Hogarthovy tvorby.