Tojoharu, zakladatel největší školy edského dřevořezu 19. století, školy Utagawa, se po vyškolení v Kjótu a Edu věnoval spíše malbě než kresbě předloh pro grafické listy ukijoe. Jako jeden z prvních začal experimentovat už na začátku 70. let 18. století s evropskou malbou v takzvaných „perspektivních obrázcích“ ukie, ale tato fáze jeho tvorby neměla dlouhého trvání. V Edu začal Tojoharu pracovat právě v 70. letech 18. století, ve zlaté éře krasavic, a jeho krásky konkurovaly krasavicím od mistrů „brokátových obrázků“ nišikie. Námětem vertikálního svitku s malbou tuší a barvami na hedvábí je duch ženy v transparentním bílém kimonu, vystupující z vázy s květem pivoňky, jejíž lístky opadávají na stolek. Stolek i pozadí jsou tmavé a naznačují zřejmě zšeřelou či noční místnost. Žena má rozpuštěné vlající dlouhé vlasy a neupravené roucho, v buddhistické tradici užívané jako rubáš. Zjevně jde o žárlivého ducha ženy, jež přišla o život z marné lásky a vrací se na svět, aby žalovala a mstila se. Toto téma bylo často využíváno v žánrové literatuře i v divadle kabuki ve zvláštní kategorii duchařských příběhů. Tojoharu duchařské téma ztvárnil s malířskou bravurou a výrazovou decentností, která v pozdějších variantách z 19. století ustoupila krvavému naturalismu, např. v dílech Taisa Jošitošiho či Kawanabeho Kjósaie.