Sérií slabik japonské abecedy iroha v sedmi kaligrafických variantách se Kunisada vrátil k populárním sériím stanic na silnici Tókaidó a výjevů se stem básníků. Série Sedm variací znaků kany (Seišo nanacu iroha) má obdobnou typografickou úpravu s dekorativním záhlavím a volně navázanou ilustrací komponovanou do čtverce s přímou vazbou k divadlu kabuki. V Národní galerii je 32 listů z původní série 47 slabik (některé duplicitně), které byly separovány ze dvou alb. Vzápětí po velkém úspěchu cyklu Kunisada vydal i pokračování k této sérii divadelních výjevů řazených podle znaků abecedy, respektive podle znaků básně iroha (Nanacu iroha šúi). Zde jde o výjev ze hry Kokusenjovy bitvy (Kokusenja kassen) a o portrét herců Ičikawy Dandžúróa VIII. v roli Watónaie a Ičikawy Ebizóa V. v roli generála Kankiho. Hru Kokusenja Kassen napsal Čikamacu Monzaemon roku 1715 a v kabuki se hrála role jejího hrdiny Watónaie, polovičního Japonce a Číňana, ve stylu aragoto. Proto je Watónai typický svým výrazným líčením a jeho poznávacím znamením je také provaz. K nejudatnějším Watónaiovým kouskům patří zkrocení tygra. (Srov. Helena Honcoopová, Kunisada, Praha 2005, s. 214)